BD-Live: zbytečnost, nebo spasitel Blu-ray?

Nedávno jsme si představili všechny takzvané Blu-ray profily, se kterými se lze v souvislosti s „modrým“ formátem optických filmových disků setkat. Tentokrát bude řeč výhradně o profilu 2.0 (BD-Live), který sice poskytuje nejširší možnosti a interaktivitu, ale jinak se toho o něm ví celkem málo.

Nedostatek informací a praktických zkušeností způsobují dvě věci. V první řadě je to naprostý nedostatek Blu-ray filmů, které by byly nějakou tou BD-Live funkcionalitou vybaveny. Proč tomu tak je, k tomu se ještě dostaneme. Větším problémem je ale nutnost Blu-ray přehrávače, který by si s BD-Live dokázal poradit. Rozhodně se totiž nejedná o každý model v aktuální nabídce výrobců, spíš naopak.

BD-Live totiž po přehrávači vyžaduje, aby byl vybaven nejen nejméně jedním gigabajtem paměti pro ukládání dat, ale především možnost připojení k internetu. Je přitom jedno, jestli to bude ethernetový konektor nebo wi-fi, vždy se ale jedná o hardwarovou záležitost, která se do starších Blu-ray přehrávačů pomocí nového firmware prostě nedostane. Pro výrobce to tedy znamená práci na novém nebo alespoň inovovaném modelu (například evoluční varianta Sony BDP-S300 – BDP-S350), pro zákazníka možnost zakoupení nové hračky do obývacího pokoje.

Možnost, nikoliv nutnost. Proč? Pro odpověď na tuto otázku bude nutné zavzpomínat na válku HD formátů, která už je naštěstí za námi.

Ať zvítězí ten horší!

Možná si ještě pamatujete na formát HD DVD, který se až do poloviny letošního února snažil konkurovat Blu-ray technologii. Ačkoliv stál za HD DVD kromě Toshiby samotný Microsoft, který ho protlačoval mimo jiné díky externí jednotce ke své herní konzoli Xbox 360, formátu se v tvrdém souboji nepodařilo uspět a Toshiba nakonec sama přiznala porážku. Sony tedy se svém Blu-ray sice zvítězila, šlo ale spíš o vítězství obratného marketingu, než špičkové technologie.

Jediné, v čem měly kdy Blu-ray disky navrch, byla datová kapacita jedné vrstvy. HD DVD ovšem nevadilo, že má oproti konkurenci dvoutřetinovou kapacitu, mělo totiž spoustu jiných zajímavých věcí. Například videokomentáře formou obrazu v obraze, interaktivní hry, označování zajímavých scén záložkami, možnost objednat si při sledování filmu mobilní vyzvánění, tapetu na plochu nebo jiný obsah… Že má Blu-ray tohle všechno také a že většinu z uvedeného umožňuje právě BD-Live? Jistě. Jenže HD DVD tyhle funkce mělo už od samého začátku.

Všechny HD DVD přehrávače byly vybaveny interní pamětí pro ukládání dat a měly ethernetový konektor pro přístup do internetu. I ten nejlevnější model nabízel v tomto směru takový komfort, jaký poskytují pouze letošní nejnovější modely Blu-ray přehrávačů (plus samozřejmě universální PlayStation 3). Přesto nic z toho nepomohlo HD DVD k vítězství nad konkurenčním formátem, který až do konce minulého roku pro všechny tyto interaktivní funkce pouze sestavoval specifikace.

Podstatné totiž je, že nic kromě samotného filmu v té nejvyšší kvalitě naprostou většinu příznivců Blu-ray technologie nezajímá. K Blu-ray se během války formátů přiklonilo více filmových studií, na „modrých“ discích byl k dispozici větší a pestřejší výběr titulů než u konkurence a to nakonec rozhodlo.

Jak je ale vidět, výrobcům přehrávačů ani filmovým studiím to nestačí. Jedni se snaží Blu-ray vydání obohatit něčím navíc, druzí musí držet hardwarový krok.

Nesmrtelný modrý disk

Videokomentáře formou obrazu v obraze se pomalu stávají běžnou součástí alespoň těch lepších Blu-ray vydání, v tomto případě se ale nejedná o BD-Live, ale BonusView (Blu-ray profil 1.1). BD-Live znamená především připojení k internetu a z toho plynoucí výhody. Z internetu lze totiž stahovat nejrůznější data, která se pak dají ukládat do interní paměti přehrávače – samozřejmě podle možností konkrétního Blu-ray disku, vybaveného technologií BD-Live. Protože se ale jedná o obousměrný komunikační kanál, data lze z přehrávače také odesílat, „někam“ je ukládat nebo na jejich základě vyvolávat příslušné akce.

Nabízí se hned několik možností, k čemu to může být dobré. V první řadě je to možnost stahování čerstvých trailerů ať už na kinopremiéry, nebo nová Blu-ray vydání. To už jsme si mohli na několika discích vyzkoušet (jmenovitě Šestý den nebo Neuvěřitelný život rockera Coxe) a poznat, že se nemusí jednat jen o trailery na jiné filmy, ale také o exkluzivní doplňkový obsah k disku samotnému. Kouzlo je samozřejmě v tom, že nabídka obsahu ke stažení se může v průběhu času měnit, přibývají nové položky, nové trailery a Blu-ray disk tak svým způsobem nikdy nezestárne.

Daleko zajímavější je ale možnost stahování titulků. Takový soubor s českými titulky, který by se stáhl do paměti přehrávače a pak jednoduše „přiložil“ k filmu, by jistě udělal radost všem místním příznivcům vysokého rozlišení. Problém je samozřejmě v tom, že tyto externí titulky nebude moct vytvářet jen tak někdo, budou muset projít autorizačním procesem vydavatele disku a celkově to prostě nebude tak jednoduché – nicméně v silách BD-Live to je, v praxi se s tím zatím bohužel nelze nikde setkat.

Dovnitř i ven

Opačným směrem pak mohou data přes BD-Live proudit v případě nejrůznějších znalostních kvízů, her a hříček. Ty jsou samozřejmě realizovány přímo na disku pomocí technologie BD-Java, jedná se ale o interaktivní programy, které mohou díky BD-Live vrstvě přistupovat k internetu a například odesílat informace o dosaženém skóre do veřejně přístupných žebříčků všech hráčů.

Ještě dál má ale namířeno studio LionsGate, které na některá ze svých letošních Blu-ray vydání (Saw 4, Rambo: Do pekla a zpět) umístilo BD-Live funkci MoLog, tedy Movie Blog. V tomto případě se jedná o spojení filmu a dnes tolik populárních komunit uživatelů. Takovým uživatelem se stává každý divák, který může během sledování filmu hodnotit a textově komentovat své oblíbené scény. Tyto jeho příspěvky jsou ihned odesílány na centrální server, odkud si je mohou zobrazovat další diváci toho samého filmu buďto přímo v přehrávači, nebo na speciální internetové adrese přístupné odkudkoliv. Text je ovšem nutné psát pomocí dálkového ovládání a virtuální klávesnice na obrazovce televizoru, což je zřejmě to poslední, čím byste se při sledování filmu chtěli bavit.

Kde to vázne?

V předchozích odstavcích padly názvy pouhých čtyř filmů, na kterých je v tuto chvíli možné BD-Live potkat. Kromě nich jsou tu ještě Muži v černém, kteří obsahují BD-Live kvíz, ale to už je opravdu všechno. Do budoucna by se sice měly objevit nějaké další tituly a například studio Disney má v plánu vybavovat BD-Live funkcemi všechna svá nová Blu-ray vydání, žádný velký boom ale nelze minimálně do konce tohoto roku čekat.

To je způsobeno jednak už zmíněným zastoupením patřičně vybavených přehrávačů mezi stávajícími majiteli a malým výběrem nových přehrávačů pro ty, kteří ještě stále váhají. Velkou roli ale hraje také samotná příprava a authoring disku s BD-Live, která je nepoměrně složitější. Odesílání a zejména stahování dat pak vyžaduje podporu i na straně serverů a datových linek filmových společností, leckdy se bude jednat o celou novou infrastrukturu. Něco takového si samozřejmě vyžádá především čas.

Stále nezodpovězená ale zůstává otázka, jestli tohle všechno pomůže Blu-ray v boji s největším konkurentem, kterým se paradoxně stalo docela obyčejné DVD. Celé řadě lidí totiž k výměně přehrávače a televizoru za Blu-ray a HDTV nestačí jen pouhým okem viditelný obrazový rozdíl mezi SD a HD technologiemi. Chtějí něco víc, něco co by je přesvědčilo.

Není ale jisté, že chtějí právě BD-Live.

(Článek původně vyšel 27. srpna 2008 v HD příloze časopisu Stereo & Video 9/2008, zde zveřejněno se souhlasem redakce.)