Blu-ray recenze: Harry Potter a Relikvie smrti - část 1.

Lord Voldemort nabývá čím dál víc na síle, svobodný kouzelnický svět se hroutí a Harry Potter je jakožto vyvolený jediný, kdo ho může zachránit. Ano, to víme už od pátého dílu. A dál? Tak zní bohužel otázka, na niž první polovina závěrečné kapitoly věhlasné pohádkové série nezná odpověď, neboť ji neznají ani sami tvůrci, kteří „velké finále“ rozdělili vedví očividně pouze proto, aby si mohli nadvakrát naládovat peněženky.

Což se jim zajisté podařilo (tržby z kin se zastavily na mohutných 952 milionech dolarů). Jenže za cenu nastavované kaše, jež dovede uspokojit pouze oddané uctívače knížek J. K. Rowling. Všichni ostatní (ti, kterým jde především o dobrý a samostatně fungující film) mají jednoduše smůlu. Proč? Protože Steve Kloves.

Scenárista, jenž stojí za potterovskou sérií od samého začátku a který nadprůměrně zadaptoval pouze Vězně z Azkabanu (ovšem jen díky vynikající předloze), totiž zas a znovu dokazuje, že na britských ostrovech v současnosti neexistuje upejpavější, strachy (těžko říct, jestli z Rowlingové či fanoušků) pomočenější a méně invenční „screenwriter“.

Tj. člověk, jenž se bojí odhodit nadbytečné motivy, podchytit ústřední linii pevně pod krkem a soustředit se pouze na to podstatné. Kloves by strašně rád přetáhl na plátno vše, co obsahuje sedmá kniha, avšak naprosto pomíjí intermediální rozdíly, jež zkrátka nedovolují, aby se tištěné slovo dalo převést bezbolestně na plátno.

Cliffhangery, nedořečenosti a vedlejší uličky, jež má kniha, nemůže mít zároveň i film, jelikož to prostě nefunguje. Ať už z důvodu nedostatečné stopáže (Pán prstenů si tohle naštěstí uvědomoval), podrývání temporytmu, anebo veledůležité atraktivity.

Sedmý Harry Potter se skrze kouzelné podání ohlíží za děsivostí nacismu, rád by opakovaně nastavil tvář problematice rasismu a zároveň by chtěl být velkolepým dobrodružstvím o boji dobra a zla, v němž je vždy dostatek prostoru pro lásku, přátelství a obří dávku odvahy.

Jenže to by nesměl být výsledný film až zarážejícím způsobem hloupý, myšlenkově povrchní, rozsahem omezený a ve své snaze o temnost a zásadnost naneštěstí i nechtěně vtipný.

Kloves nejenže do rozběhlého příběhu vkládá zcela nové a nikterak neosvětlené prvky (magický střep), ale velmi často se pod nátlakem knihy zapomíná na místě zamyslet. Proč, proboha, hrdinové nosí přívěsek, jenž z nich dělá nabručené hlupáky, na krku, když se od něj beztak ani na krok nehnou a on sám jim jen těžko uteče? Jak je možné, že přinejmenším tři postavy, které znají Harryho nejbližší a plány, při jeho zajetí nejsou schopné odhalit hrdinovu totožnost? A jaktože se skupina Smrtijedů dostane na místo, jež bylo podle všeho zabezpečeno všemi obrannými zaklínadly? Protože… tomu máte podle scenáristy věřit.

Logické lapsy by ovšem nebyly tak očividné, kdyby se podařilo vybudovat opravdu hutnou dějovou linii. Jenže Kloves vše dávkuje pouze z Harryho pohledu, tudíž je divák vystaven zásadním úmrtím jen z doslechu a namísto rozhledu do zbytku kouzelnického světa (což by pomohlo v pochopení nových poměrů a situace obecně) se podívá leda do jednoho stanu, kde se ústřední trio již po tisící vyrovnává se svými hormony a vlastní neschopností.

Což je o to horší, že se režírujícímu Davidu Yatesovi protentokrát nedaří scenáristický zmetek přetavit do rychle plynoucí a časově úměrné podívané. Respektive daří pouze v první polovině, jež má dobře budovanou atmosféru, dovede napnout a vlastní i slušný spád. Jakmile se však Yates pokouší téměř až o lyričnost (o podání stavů postav prostřednictvím sáhodlouhých zadumaných pohledů za doprovodu dunícího větru a mrazivé přírody), začíná jen a pouze nudit způsobem, že i dnešním teenagerům začnou němé filmy připadat o několik tříd zábavnější, než jejich oblíbená filmová série.

Relikvie smrti do jisté míry ukazují, kde jsou Yatesovy limity a že ani on není schopný udělat z očividné polévky vydatnou omáčku, po které se budete oblizovat od ucha k uchu. Místo nových a svěžích surovin spoléhá na polotovary, které jsme dostali ochutnat alespoň třikrát, a když už se pokouší přijít s něčím novým (tanec na píseň Nicka Cavea), anebo zasadit dramatický a emocionální úder (zničení viteálu, úmrtí), nedaří se mu scénu a vyznění prodat stejně, jako tomu bylo v předchozích částech, kdy si s diváckým rozpoložením pohrával jako zkušený loutkovodič s dřevěnou figurkou.

Výsledný dojem z posledního Harryho Pottera je tak poměrně bídný, přičemž několik málo záblesků režijní šikovnosti (příběh Tří bratří, zlomky akčních scén a první polovina obecně) nestačí ani zdaleka na to, aby se první Relikvie smrti zařadily mezi ty lepší části ságy o obrýleném kouzelníkovi. Vlastně mám pocit, že v horším filmu se Harry a spol. ještě nevyskytovali. Doufejme, že v nastaveném tempu nehodlají pokračovat i za pár měsíců. Koukání na to by totiž bylo v případě očekávaného finiše dvojnásob smutné.

Technické provedení

Po technické stránce ale rozhodně je na co koukat. Ostatně Harry Potter patří mezi hlavní akvizice Warner Bros., kde se mu rovněž dostává výrazné péče. Není tedy divu, že transfer jedoucí na MPEG-4 AVC kodeku vypadá náramně.

Především to platí pro denní exteriéry, v nichž kamera Eduarda Serry prodá každičký detail nejen, co se týče prostoru (úchvatné scenérie, na nichž jsou vidět každé stéblo trávy, kameny, pohyb vodní hladiny), nýbrž i tváří hrdinů. Tam mi sice úroveň detailů nepřišla tak velká, jako kupříkladu u Terminator Salvation, nicméně kameraman očividně vsadil na jemnější podání, jehož důsledkem je právě slabší kresba. Rozhodně bych tedy netvrdil, že jde o vadu přepisu.

TIP: Prohlédněte si další screenshoty ve FullHD a v PNG formátu na profilu filmu, kde vás čekají i detailní technické informace!

Ten rovněž kreslí výtečně ve stínech (mnohé záběry, jako ty v Godrikově Dole, by si zasloužily zarámovat), podává inkoustově hustou černou (geniálně zpracovaná animovaná vložka O Třech bratrech) a parádně pracuje s prostorovostí. Stále však mluvím především o denních scénách, na nichž se nedá prakticky nic vytknout.

V případě tmavších sekvencí mi naopak přišlo, že obraz vykresluje nepatrně hůř a ještě více se zjemňuje. Což samozřejmě není kdovíjak závažná vada. Princ dvojí krve však vypadal o něco lépe.

I tak ovšem platí, že Blu-ray prezentuje film ve skvělé formě, obzvláště pak v podání barev (ať už v prostoru, na kostýmech, anebo pokožce), kontrastu, tridimensionality a ostrosti.

Naopak zvuk si zaslouží jednoznačnou pochvalu ve všech směrech. Anglické DTS-HD 5.1 (a tradičně i slušný český dabing) vám totiž dá, stejně jako v případě předchozích filmů, pocítit, jak vypadá mistrovská zvukařská práce.

Nejde jen o šťavnaté a vymazlené podání dialogů, které nikdy nejsou přehlušeny okolními efekty. Jde rovněž o bezkonkurenční reprodukci podmanivého a atmosférického soundtracku (docenil jsem ho právě až na Blu-ray, v kině mi přišel mdlý), a haldu nejrůznějších zvukových perliček, které prověří vaši domácí sestavu.

Už úvodní přelet studiového loga vám dá dostatečně vědět o prostorovosti zvukové stopy, kterýžto pocit ještě umocní každý hůlkový souboj a exploze. Mimořádně parádní je například otevření jednoho z viteálů, kdy vás zvuk obklopí a zprostředkuje pocity, jaké musí zažívat v tu chvíli postavy.

Samozřejmostí přitom zůstávají i jemnější zvukové detaily, jakými jsou šum trávy a listí, švih hůlky, šum rádia v pozadí apod. Zkrátka a dobře, jestli chcete na šestikanálové sestavě ukazovat, co Blu-ray dovede, dává vám nový Potter výtečnou možnost.

Bonusy

Největším lákadlem bonusové sekce je (jak jinak) populární Maximum Movie Mode. Než si ho však podrobně rozebereme, podíváme se pod pokličku tradičnějším dokumentům, které se z velké části rozkládají na druhém disku (na rozdíl od prvního postrádá českou lokalizaci).

Ten nabízí dostatečný prostor pro jejich HD prezentaci, avšak i tak je množství materiálů na poměry podobného blockbusteru mrzké. Čeká na vás sympatický náhled do nového zábavního parku v Orlandu (téměř mě donutil zabookovat letenky) a povrchní povídání o hudbě Alexandera Desplata (čtyři minuty jsou opravdu málo). Osm vystřižených scén, z nichž minimálně dvě (házení kamenů a loučení s Dursleyovými) stojí za to, a v neposlední řadě i „Behind the Story Featurettes“, což je série krátkých videí, v nichž se herci buď ohlíží za svým účinkováním v sérii (Ron a spol. na golfu) a blbnutím na place, anebo štáb rozmlouvá o náročných scénách filmu (sedm Potterů, jezero, Godrikův Důl a střet s hadem), u nichž bylo třeba vystavět rozsáhlé kulisy, použít nejnovější trikové vychytávky či vybudovat mrazivou a bezútěšnou atmosféru.

Všechny featuretty jsou profesionálně odvedené, nicméně je z každého cítit honba za krátkou stopáží, jež ubírá na informační hodnotě, která ve výsledné podobě není valná. Golfová seance představitelů Weasleyů, jejíž stopáž se natáhla až na 15 minut (zbytek je rád za minut pět), je navíc po chvíli docela nuda.

Druhý disk bych tak klidně omrzel. Obzvlášť, pokud se kvůli němu vyšplhala cena v kamenných obchodech až k nehezké „devítistovce“.

Pošramocenou reputaci naštěstí napravuje Maximum Movie Mode, jenž i přes poněkud roztříštěné pojetí (ve speciálním studiu se vystřídá snad třetina štábu, nechybí ani příspěvky od herců, čtení ze závěrečné knihy…) předá neskutečné množství informací, které navíc nezahrnují jen natáčení filmu, nýbrž i ohlédnutí za předchozími kapitolami ságy, postavami, vystřiženými scénami, anebo pocity herců.

Většinou MMM diváky provádí Jason Isaacs, jenž by svým charismatem dodal šťávu snad i pohádkám Zdeňka Trošky a který svou práci průvodce odvádí na pomyslnou jedničku. Pobaví především jeho osobní zpovědi z hraní záporné postavy napříč několika díly, kdy postupně dostává čím dál víc prostoru.

Isaacs i ostatní navíc film neváhají mnohokrát pozastavit a řádně jednotlivou sekvenci rozebrat ze všech koutů. Dozvíte se tak mimo jiné i to, kde se tvůrci nechali inspirovat Občanem Kanem.

Jen je škoda, že režisér David Yates je k mání pouze ve Focus Points (lze je pustit v rámci MMM i samostatně), které ovšem nejsou opět nikterak podrobné a kolikrát se zabývají vyloženě fanouškovskými zbytečnostmi (část o stanech a Hagridově motorce) na úkor zajímavějšího infa pro nezasvěcené.

Segmenty o tvorbě skřítků, masek a tréninku s hůlkami bojujících kaskadérů jsou nicméně i přes opětovně omezenou stopáž (5–10 minut) příjemné. Jen mnohem lépe fungují v rámci MMM, než při samostatném sledování.

Závěrem se ještě hodí dodat, že se skrze BD-Live (pakliže jste přes přehrávač připojeni k internetu) můžete podívat na úvodní scénu z Relikvií smrti: část 2. Nejde o žádné terno, ale jsem si jistý, že to některým fanouškům jistě zvedne… ehm… náladu.

Shrnutí

Harry Potter a Relikvie smrti trpí mnoha neduhy a s výjimkou všeznalých uctívačů knížek je hodně těžké ho někomu doporučit. Scénář je i na mrzké poměry dvorního potterovského pisálka Steva Klovese katastrofální, logických děr je víc, než v Bagdádu po náletu americké letky a David Yates protentokrát jede v mnoha scénách buď na půl plynu, anebo se mu přes všechen zápal vůbec nedaří dosáhnout cíleného výsledku.

Blu-ray jako takový však stojí za prozkoumání, neboť je po kvalitativní stránce takřka ukázkový a ani po stránce bonusů nedělá obrýlenému klučinovi s černou čupřinou vyloženě ostudu. Otázkou zůstává, jestli chcete zrovna za tuhle dvoudiskovku utratit sumu, za níž lze pořídit týdenní nákup potravin, anebo jste ochotni rok počkat na ultimání edici všech osmi kapitol téhle „celosvětově nejúspěšnější filmové série“. Sluší se pak dodat, že za podstatně nižší cenu než u nás můžete film koupit v Británii – i tamní Blu-ray má českou jazykovou podporu.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »