Harry Potter a Ohnivý pohár (recenze Blu-ray)

Noční můry, bouřící se hormony, pošramocená přátelství a do toho ještě velkolepý turnaj Tří kouzelníků. Ne, ani čtvrtý rok v Bradavicích není pro Harryho Pottera procházkou růžovým sadem.

A v mnoha směrech ani pro diváky, kteří po vynikajícím závěru „pravidla ustanovující trilogie“ v režii Alfonsa Cuaróna doufali, že se Ohnivý pohár, jedna z vůbec nejoblíbenějších kapitol v životě malého čaroděje, zapíše do filmového pásu podobně zářivým písmem.

Jenže to by tu nesměla být oproti předchozím částem několikanásobně obsáhlejší předloha a za psacím strojem nudný adaptátor Steve Kloves, jenž opětovně nenašel klíč k úspěšnému (rozuměj nadstandardnímu) převodu literárního materiálu ve filmový.

Hlavní potíž Ohnivého poháru je, že se v něm děje příliš mnoho věcí. Rámcovou zápletkou je nebezpečný turnaj, do kterého se Harry přihlásil bez vlastního přičinění, celkovou pak další krok ke konfrontaci s Voldemortem. Do toho se poprvé výrazněji řeší srdeční šelesty nejen hlavních, ale i vedlejších postav. A podstatnou část děje tvoří rovněž studijní povinnosti.

Což se dá skvěle rozvrhnout do psaného slova, kde nejste svázaní počtem stran a spotřebou celuloidu, avšak v případě dvou a půl hodinového filmu máte obrovský problém. Ať chcete nebo ne, musíte vytáhnout nůž a začít smysluplně krájet.

A tuhle činnost Kloves bohužel moc neovládá, neboť výsledkem jeho čistky je výrazně epizodický scénář, jenž se sice snaží držet předlohy dvaceti prsty, ale do žádného tématu v ní obsaženém nejde řádně do hloubky. V jednu chvíli je tak řeč o návratu pohůnků „Vy-víte-koho“, o něco později je na pořadu dne pouze slovutný turnaj, pak přijde čas na trochu romantického žbrblání, kamarádské rozepře a teenagerovskou komedii, a na závěr se musí dostavit i vrchní záporák a spolu s ním i pointa.

Srovnejte to s jednoduchostí zápletek předchozích dílů a musí vám být jasné, že na základě podobně roztříštěného děje by výtečný film dával horko těžko dohromady i Steven Spielberg. Natož britský rutinér Mike Newell (Donnie Brasco, Čtyři svatby a jeden pohřeb), který se sice snaží budovat ladné přechody mezi thrillerovou temnotou a ve vzduchu poletujícími Amorky, ale proti plytkosti a nesoudržnosti materiálu nemá sebemenší šanci.

Je poněkud bizarní sledovat, jak si Ohnivý pohár v samostatných sekvencích (s výjimkou druhého turnajového úkolu) udržuje solidní atmosféru, „drajv“ i myšlenku, aniž by v celkovém záběru držel pohromadě a dokázal zasadit výraznější emocionální údery. Což zamrzí především ve světle zúčtování na hřbitově, jež obrací dosavadní nevinnost dětské rozprávky do dospěláckých vod prvním úmrtím v sérii. Úmrtím, které vás však nechá dočista prázdné, neboť bezvládně ležící postavu jako takovou vůbec neznáte.

Patrick Doyle (hudební náhrada za Johna Williamse) může skládat posmutnělé skladby, jak se mu zachce, ale pokud je natočený materiál chladný a bez života, těžko mu dodá jiskru, jež by v publiku rozpoutala emocionální požár a záplavu v slzných kanálcích.

Newell je navíc daleko jistější v poloze režiséra dramatických, romantických a komediálních scén, důsledkem čehož jsou dobře otrikované, avšak mdlé akční scény, jimž chybí dynamika a jakýkoliv „wow efekt“ (honička s drakem).

Čímž nechci říct, že by byl Ohnivý pohár nudný, anebo kdovíjak špatný (pořád je výrazně zajímavější a zábavnější než Kámen mudrců a Tajemná komnata). Jen je na něm vidět hromada kompromisů a špatných dílčích rozhodnutí, kvůli nimž si na čtvrtý film po letech vzpomenou výhradně skalní příznivci, kteří při opakovaných zhlédnutích celé série nemohou vynechat Harryho definitivní přechod od dětské rozprávky k dospělým thrillerům pro starší a pokročilé.

Technické provedení

A ani technicky si Potter příliš nepolepšil. Vlastně udělal několik kroků zpátky směrem k prvním dvěma instancím, jejichž transfer byl přinejlepším lehce nadprůměrný.

Ohnivý pohár má několik líbivých scén, které by skvěle posloužily pro prezentaci možností modrých disků, avšak jako celek selhává v podání uhrančivého vizuálu jako málokerý přepis velkorozpočtového blockbusteru.

Obrovským problémem je především podivná nazelenalá patina, kterou film nese snad v každém venkovním záběru a která dělá film místy vizuálně odpudivým natolik, až by si za ni kameraman zasloužil zastřelit. Očividně jde totiž o záměr (nepochopil jsem ho), nikoliv o vadu při zpracování masteru. „Zelenkavý filtr“ dost nepříjemně barví obraz a ve spojení s častým kouřem v záběru způsobuje pro někoho ke sledování nepřijatelný obrazový bordel.

Platí to hlavně o úvodních patnácti minutách, kdy je patrný i lehký „ghosting“ a problematický je i ne-úplně-perfektní kontrast. S příjezdem do Bradavic jde kvalita obrazu naštěstí nahoru a scény typu Brumbálových proslovů ve Velké síni, první dva turnajové úkoly, Vánoční ples či finále na hřbitově lahodí očím podobně, jako ty nejvypečenější laskominy Vězně z Azkabanu (recenze).

Transfer si jinak za všech okolností drží solidní zobrazení černé a podává adekvátní stíny a detaily (hlavně oblečení a CGI potvory, ale i obrovské celky na hradby apod.), a jen v několika temnějších scénách působí materiál trochu ploše. Největším problémem tak opravdu zůstává pouze zmiňovaná patina a místy problematická mlha, jež jednou (scéna s drakem) vypadá skvostně a podruhé (první sekvence s hadem, bludiště) zase naprosto odporně.

Tahle zakolísání ale velmi dobře vynahrazuje takřka dokonalé audio. Čtvrtý Potter dostal znovu do vínku šestikanálové Dolby TrueHD a zní přinejmenším velmi dobře. Jak jsme si již zvykli, dialogy a epický hudební doprovod jsou nádherně čisté, jiskrné a uspokojující uši nejednoho fajnšmekra, přičemž se neztrácí ani drobné zvukové efekty, jako klepání na špičku nože, praskání dřeva v kamnech, anebo šustění trávy po našlápnutí Voldemortova chodidla. Efekty při závěrečném kouzlení jsou potom vyloženě „high-class“.

Jen hnidopichové by mohli podotknout, že některé zvuky zní až zarážejícím způsobem podobně. Avšak osobně jsem s něčím takovým výrazný problém neměl. Mnohem horší mi přijde český dabing, jehož Dolby Digital je sice ucházející, ale samotná čeština ubírá místy vydatně na atmosféře. Britské přízvuky jsou zkrátka nenahraditelné.

Bonusy

Vynecháme-li tradiční trailer (resp. teaser) a vystřižené scény (zbytečné a v případě rockového koncertu i děsivé), má Ohnivý pohár oproti minulým rokům více než slušnou bonusovou nabídku (navíc s českou lokalizací).

Půlhodinka rozhovorů s herci (jako jediná v HD) vedená režisérem Lásky nebeské Richardem Curtisem je zároveň zábavná i informačně bohatá (oproti interview z *Vězně z Azkabanu* jde o rozdíl třídy). Seznámení se s šampióny je i přes poloviční délku vtahujícím pohledem do zákulisí o tom, jak herci vstávají v pět ráno a tráví celý den na place, a Rozjímání o čtvrtém filmu je ve spojení s předchozím klábosením s Curtisem solidním ohlédnutím za čtyřmi roky v Bradavicích a proměně herců ze snaživých trpaslíků v odrostlé harcovníky.

Vyloženě odlehčující je potom Příprava na Vánoční ples, která vás má přesvědčit, že natáčení Harryho Pottera je nejzábavnější činností na světě. Osobně mě přesvědčilo o tom, že to všichni na place myslí upřímně a dost možná se mají skutečně rádi. Pro fanoušky slušná desetiminutovka, kvůli které se určitě nikdo zlobit nebude.

Což platí i pro pohled pod pokličku „výroby“ poprvé se zjevivšího Voldemorta. Ten, jehož jméno nesmí být vysloveno je jedenáct minut dlouhá představovačka tvorby vizáže Pána Zla a jeho pojetí prostřednictvím Ralpha Finnese. Ten se mimo jiné vyzpovídá ze záměru pojmout nejobávanějšího černokněžníka spíše jako nepředvídatelného a chladnokrevného psychopata, než přehrávajícího überzlouna, což je doprovázeno reakcemi ostatních herců (a kostymérky), účastnících se natáčení závěrečného souboje, a rovněž záběry z natáčení, kde Fiennes neustále pobíhá po place s barevnými značkami na obličeji a zkouší alternativní verze svého dlouhatánského monologu. Lépe Voldemortův zrod zdokumentovat snad ani nešlo.

Naopak šesti až devítiminutové úseky zaměřené na tři kouzelnické úkoly mohly být mnohem vydatnější. Místo řádného zákulisního průzkumu se však V hlubinách dozvíte nejvíc o stavbě obří nádrže (vzhledem k bídnému provedení celého úkolu není logicky o čem jiném mluvit), v Bludišti o pojetí oproti předloze kompletně změněné sekvence a v Harry proti Trnoocasému zase o šlechtění digitálního draka, jenž je ve filmu (a v HD obzvlášť) i po letech velmi působivý. Umím si ale všechny tři části představit několikanásobně obsáhlejší a informačně bohatší.

Třeba nápravu přinesou chystané ultimátní edice…

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »

Související recenze

• Harry Potter a Kámen mudrců (recenze Blu-ray)
• Harry Potter a tajemná komnata (recenze Blu-ray)
• Harry Potter a vězeň z Azkabanu (recenze Blu-ray)
• Harry Potter a Fénixův řád (recenze Blu-ray)
• Harry Potter a Princ dvojí krve (recenze Blu-ray)