Správci osudu (Blu-ray recenze)

Hollywoodské romance, v nichž na sebe dvě thymolinové hvězdy dělají šedesát minut cimprliky, patnáct minut před koncem se rozejdou a nakonec si za zvuků nejnovějšího hitu od Katy Perry doběhnou pro povinný polibek, už musí otravovat i nejvěrnější fanynky Kate Hudson. A proto je jen dobře, že se scenárista (mimo jiné i akčních pecek s Jasonem Bournem) a nově i režisér George Nolfi rozhodl vody nejstereotypnějšího žánru současnosti malinko rozčísnout příběhem o ambiciózním kongresmanovi, který o svou vyvolenou nebojuje s vlastním sobectvím, jejim vysvaleným expřítelem, anebo s rozvázanou tkaničkou, nýbrž rovnou se samotným osudem.

Ten poněkud netradičně ztělesňuje skupinka elegantních pánů s hučkami, které jim dovolují rychle cestovat napříč New Yorkem skrze jakési dveřní portály, a bločkem, v němž neustále vidí „životní cestu nic netušících lidí“. Kromě toho disponují silami, s nimiž mohou znenadání rozlévat kávu, zapříčinit autonehodu, anebo přenášet lidi z místa na místo. Zkrátka provést cokoliv, abyste se nevychýlili z trasy, již dopředu zakreslil tajemný předseda.

Jenže zatímco bráněním člověku v nástupu do autobusu, jenž za pět minut spadne z mostu, vytočíte málokoho, jakmile se lidem začnete cpát do vztahů, koledujete si o malér. Obzvlášť, pokud při hlídání něčí cesty uděláte pár chyb. A právě to se stane v případě kongresmana Davida Norrise. Ctihodného občana, který se po prohraných volbách zakouká do sympatické baletky Emily Blunt a od té chvíle je odhodlaný udělat cokoliv, aby s ní vydržel až do chvíle, kdy budou oba seschlí a jejich denní náplní bude štupování ponožek a koukání na telenovely.

Vím, co si říkáte: „Bože, to zní ale směšně.“ Avšak Nolfimu se i přes nedostatek zkušeností na režijní sesli podařilo z papírově bizarního námětu (z pera Philipa K. Dicka) udělat nejen chytrý film, ale především romanci, u níž nemáte pocit, že se dvě hrdličky chovají jako úplní blbci. Jak?

Jednoduše napsal dobrý scénář, jehož centrem nejsou opulentní sci-fi výjevy, ale uvěřitelné postavy působící jako osoby z masa a kostí, jimž máte chuť držet palce pokaždé, kdy se jim za zády vyrojí „stalkující“ páprdové. A nejen tehdy.

Matt Damon a Emily Blunt totiž oplývají neuvěřitelnou chemií a od první scény je jasné, že mezi nimi nepřeskakují jiskřičky, ale rovnou hoří celý les. Věříte jim, že se na sebe vrhnou po pětiminutovém dialogu. Věříte jim, že na sebe nezapomenou ani po několikaletém odloužení. A věříte jim, že je mezi nimi natolik silné pouto, že by byli schopni provést cokoliv, aby mohli být konečně spolu. Což samozřejmě není jen o vzájemných sympatiích a hereckých výkonech, ale i o dialozích, které mají „drajv“, punc reality a překvapivě dostatek humoru a nadsázky.

Další výhrou (snad i důležitější) je ovšem bezešvé zakomponování sci-fi prvků. Nolfi moc dobře ví, že kdyby od začátku tasil všechny karty a nenechal si pár trumfů v rukávu, pravděpodobně by dopadl tak, že by se mu valná část publika vysmála. Vždyť co je srandovnější než „důchodci s bločky, v nichž vidí budoucnost“.

Proto v úvodu netlačí na pilu a naopak s rozvahou čechrá atmosféru, krmí smysly netradiční retro-stylizací a nechává diváka domýšlet různé teorie o konspiracích a vládních intervencích. Až poté, co divák navykne zvolenému stylu, přikládá pod „fantasmagorický“ kotel. Avšak stále logicky a pozvolna, až se dostane k závěru, kdy si může hrát s metaforami, předávat poselství a citově ždímat labilnější diváky za pomoci omamných tónů Thomase Newmana.

Někomu to sice může připadat málo (obzvlášť těm, co si pod pojmem sci-fi představují obrovské roboty dupající lidem na hlavy), avšak pokud si rádi vychutnáte civilní a dobře napsanou romantiku, v níž cukrkandl nahrazuje trocha „dickovské paranoie“ a počítačové efekty ustupují charakterům a příběhu, pak máte jasného kandidáta na zpříjemnější (nejednoho) nudného večera.

Technické provedení

Po obrazové stránce ovšem nečekejte žádné zázraky. Zatímco anglická zvuková stopa (DTS HD Master Audio 5.1) má poměrně blízko k referenčnímu materiálu (výborné rozložení zvuku v kanálech, neustále tepající surroundy, aktivní subwoofer, skvostná prezentace soundtracku a čistota a vyváženost dialogů) a ani dabing nepatří mezi nejhorší na trhu, vizuálně se Správci osudu řadí mezi novými tituly do vod průměru.

Obraz, využívající méně oblíbený kodek VC-1, sice obsahuje solidní množství detailů (Matt Damon vážně stárne), dovede oslnit i v rámci rozmáchlých celků (New York si nemohl přát lepší reklamu) a je adekvátně ostrý i kontrastní. Nicméně celkové dojmy jsou spíše na hodnotách „neurazí-nenadchne“.

TIP: Další technické podrobnosti o obrazu a zvuku najdete, stejně jako další FullHD screenshoty v PNG, na našem Blu-ray profilu

Ne, nemluvím teď o trochu silnějším výskytu zrna, které je přirozené a dodává snímku potřebný nádech „filmovosti“. Dojem kazí spíš letmo se objevivší známky komprese, ne-úplně-přirozená reprodukce černé v hůře nasvícených prostorech (například diskotéka) a místy slabší kresba ve stínech.

Nicméně podání barev je v rámci chladného vizuálního stylu filmu zcela adekvátní a ač zní zmíněné nedostatky zásadně, výsledný dojem z filmu rozhodně nekazí. Jde spíš o minoritní vady, které se vyskytují nahodile a zlehka narušují jinak vyváženou prezentaci solidního materiálu.

Bonusy

Po přechodu k bonusům (v 1080i a bez české podpory) na vás čeká hned sedm segmentů. Ale nebuďte zbytečně natěšení, jelikož jen drobný zlomek z nich je opravdu k něčemu.

Na interaktivní mapě, s níž si lze virtuálně vyzkoušet probíhání dveřmi (odměnou za to dostanete ani ne minutové pohledy do zákulisí, zlomky rozhovorů a trochu nepochopitelně klipy z filmu), panuje především nuda kvůli dlouhému načítání. Film o filmu Destined to be v podstatě jen zopakuje hlavní myšlenku a synopsi. A pohled na baletní trénink Emily Blunt potěší asi jen zaryté fanoušky umění, ve kterém si za peníze odpíráte jídlo a ničíte klouby.

Do kategorie vydařených bonusů naopak patří šestice vystřižených scén, která ukazuje, že bylo z filmu odstraněno poměrně dost humoru a minimálně jedna vedlejší linie. Rovněž solidní je osmiminutovka Leaping through New York, v níž se řeší krása městské architektury, problémy s natáčením na velkém množství lokací, hledání správné střechy pro velké finále a naštěstí i četné užití digitálních efektů při přebíhání mezi městkými bloky.

Zdaleka nejopojnější je ovšem audiokomentář režiséra. Ten sice nepatří mezi nejlepší vypravěče a minimálně zpočátku působí dojmem naprostého suchara. Ale postupem času se otrká a předhazuje slušné info o castingu, užití hudby, některých dialozích, zálibě v architektuře a samozřejmě i ostatních aspektech natáčení. Sice by komentáři prospělo, kdyby se za mikrofon posadil i někdo další, nicméně Nolfi svoji práci i tak zvládá vcelku bez hluchých míst a zábavně. Jen nečekejte ohňostroj hlášek.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »