Všechno co jste kdy chtěli vědět o Blu-ray profilech...

…ale báli jste se zeptat

Pokud se dnes hovoří o Blu-ray filmech a přehrávačích, dříve nebo později přijdou na řadu i takzvané profily. Není to žádná móda, Blu-ray profily tu s námi jsou od úplného začátku, jen se o nich dříve tolik nemluvilo. Mezi přehrávači nebyly rozdíly, nebyly ani mezi filmovými Blu-ray disky.

Doba ovšem pokročila a na každém kroku se můžeme setkat s tajemnými výrazy BonusView, PiP nebo BD-Live. Jakmile se na trhu objeví nový Blu-ray přehrávač, problematiky znalí jedinci se hned začnou zajímat především o to, jestli zvládá profil 2.0 nebo jen 1.1. Nad přehrávači s podporou pouze profilu 1.0 pak všichni shodně ohrnují nos.

Co to vlastně Blu-ray profily jsou, odkud se vzaly a čím jsou tak zajímavé? Jsou vlastně vůbec potřeba, nebo je to jen další marketingové lákadlo na důvěřivé zákazníky?

Každý začátek je těžký

První filmy na Blu-ray a první přehrávače se ve světě objevily v průběhu roku 2006. Nebyly tehdy v příliš dobré pozici, na trh HD videa totiž útočil také formát HD DVD, nabízející srovnatelné možnosti a navíc podporovaný společností Microsoft. Tato technologie měla navíc už od samého začátku jednu výhodu, kterou bylo interaktivní skriptovatelné prostředí HDi.

Velmi obecně to znamenalo podstatně jednodušší a zároveň mnohem efektivnější tvorbu ovládacích menu filmového disku, než v případě klasického DVD. To by ale samo o sobě jistě nestačilo, hlavní devizou byla možnost přístupu přehrávače na internet a s tím spojené výhody například ve formě bonusového obsahu ke stažení nebo nákupu zboží, souvisejícího s konkrétním filmem.

Technologie HDi také jen tak mimochodem nabízela věc dosud neviděnou – obraz v obraze. V praxi tak bylo například možné nechat si v průběhu přehrávání HD DVD filmu zobrazit nejrůznější videokomentáře, které se prezentovaly formou samostatného malého filmového okénka v rohu obrazovky. Tyto většinou dokumentární nebo vysvětlující záběry bylo samozřejmě možné shlédnout i samostatně, pravá síla této technologie spočívala ale právě v možnosti sledovat film i komentář současně.

Blu-ray si o něčem takovém tehdy mohlo nechat jen zdát. Navigační menu a vůbec celé prostředí filmových disků bylo sice realizováno také pomocí skriptovatelné technologie, ovšem na rozdíl od velmi jednoduše zvládnutelného HDi v případě HD DVD disků byla pro Blu-ray zvolena varianta programovacího jazyka Java, zde pod krycím názvem BD-Java. Filmová studia, vydávající své filmy zároveň na obou konkurenčních HD platformách, přitom byla téhož názoru: vytvořit něco pomocí HDi je nepoměrně snazší, než za použití BD-Java.

Podpora pro technologii obrazu v obraze nebo využití připojení k internetu pak byla formátu Blu-ray cizí až do konce roku 2007. Celá problematika profilů tak vlastně plyne z toho, jak se Blu-ray snažilo postupně dohnat a předstihnout HD DVD. Jednotlivé „nadstandardní“ funkce byly do přehrávačů doplňovány postupně a stejně tak se sporadicky objevovaly i disky, využívající těchto doplňkových možností.

Jak je ale vidět, příliš to nevadilo – v únoru letošního roku HD DVD vyklidilo bitevní pole a Blu-ray se stalo jediným HD formátem v oblasti domácího kina. Profily samozřejmě zůstaly.

Třikrát a dost

Blu-ray přehrávače (včetně těch softwarových) a vlastně i disky lze zatím rozdělit do tří generací. Pro všechny je přitom zásadní podpora a využití BD-Java, bez této technologie to prostě nejde. Označení profil tedy znamená minimální výbavu, kterou musí přehrávač disponovat a funkce obsahu, které může poskytovat filmový Blu-ray disk.

Profil	1.0 (Grace Period)	1.1 (Final Standard)	2.0
Alias	BD-Video	BonusView	BD-Live
BD-Java	Ano	Ano	Ano
Trvalá paměť	Ne	256 MB	1 GB
Sekundární video dekodér	Volitelně	Povinně	Povinně
Sekundární audio dekodér	Volitelně	Povinně	Povinně
Připojení k internetu	Ne	Ne	Povinně

Všechny přehrávače, uvedené na trh nejpozději 31. října 2007, mohly mít pouze profil 1.0 a také tomu tak ve všech případech bylo. Takový přehrávač dokázal v podstatě jenom spustit film, na druhou stranu se od něj nedalo nic víc žádat – v té době neexistovaly žádné Blu-Ray disky, které by obsahovaly něco navíc.

Od listopadu 2007 musí mít každý nově uvedený přehrávač sekundární audio a video dekodér, díky čemuž je možné začít konečně využívat možností videokomentářů formou obrazu v obraze (BonusView, PiP). Takových přehrávačů druhé generace už existuje několik, například Panasonic DMP-BD30, LG BH200 nebo Samsung BD-UP5000. Velkou výhodou je, že celou řadu starších modelů bude možné na profil 1.1 velmi jednoduše „povýšit“ pomocí nového firmware; to se týká například přehrávačů Sony BDP-S300 a BDP-S500, pro které je příslušný upgrade doslova za dveřmi.

Začínají přibývat i filmové tituly, které jsou BonusView vybavené. Rozhodně není bez zajímavosti, že mezi ně patří také první český film na Blu-ray, kterým je nedávno vydaný Gympl režiséra Tomáše Vorla.

Blu-ray naživo aneb BD-Live

Opravdu horkou novinkou je v současnosti třetí generace přehrávačů a disků. Ty podporují profil 2.0 neboli BD-Live, který k BonusView přidává další doplňující technologii. Díky možnosti připojení na internet a trvalé paměti o velikosti alespoň 1 GB lze přímo do přehrávače stahovat a následně přehrávat například filmové trailery a do budoucna i další bonusový obsah.

Ten by samozřejmě bylo možné na Blu-ray disk umístit přímo, místa je na něm opravdu dost, ovšem výhodou BD-Live je aktuálnost. Vždy, když vložíte do přehrávače příslušně vybavený film, můžete mít k dispozici pokaždé jiný bonusový obsah, trailery k novým titulům a tak dále – disk vám prostě nezestárne. Kromě toho se mluví i o možnosti dodatečného stahování titulků, což by mohlo být opravdu užitečné.

Jediným problémem tak zatím zůstává naprostý nedostatek takto vybavených disků a přehrávačů. Filmy s BD-Live lze spočítat na prstech jedné ruky a stolní přehrávače jsou v době psaní článku v podstatě jen dva: herní konzole Sony PlayStation 3, která získala BD-Live v rámci firmware 2.20, a Panasonic DMP-BD50, který bude na trhu každým dnem.

Celá řada přehrávačů, připravovaných na letošní rok, má ale podporu BD-Live (a tím pádem i BonusView) v plánu – například Sony BDP-S350 a BDP-S550 nebo Samsung BD-P1500. Vzhledem k požadavkům Blu-ray profilu 2.0 u starších modelů nepomůže nový firmware, ten totiž nedokáže přidat chybějící port pro připojení k internetu nebo paměť pro ukládání dat.

Lze ovšem předpokládat, že se tyto interaktivní možnosti zalíbí i filmovým studiím a začnou jimi vybavovat stále větší množství svých titulů. Nejde totiž jen o stahování trailerů.

MoLog a ti druzí

Přehrávač s přístupem na internet získává možnost komunikace, kterou lze využít různými způsoby. Díky možnosti jeho programování pomocí BD-Java bude každý Blu-ray přehrávač vlastně svého druhu počítačem, na kterém lze spouštět nejrůznější aplikace.

Objevila se například idea jakéhosi chatu, tedy interaktivního rozhovoru na televizní obrazovce, který by probíhal mezi jednotlivými diváky filmu po celém světě. Tuto představu trochu kazí nutnost zadávání písmen pomocí dálkového ovladače, ale jako nápad to není špatné.

Trochu jiným směrem se chce ubírat studio Lionsgate. Na několika titulech (například Saw 4, War nebo Rambo: Do pekla a zpět) by se měla objevit funkce MoLog, neboli Movie Blog. Díky ní by mělo být možné textově komentovat oblíbené pasáže filmu a ty pak „vystavit“ online, takže by si je mohli prohlédnout ostatní diváci, připojení k internetu.

Komu tím prospějete?

Zásadní otázkou ovšem zůstává, jestli by právě tohle všechno měl Blu-ray přehrávač umožňovat. Jeho primárním účelem je přehrát HD film v pokud možno co nejlepší obrazové i zvukové kvalitě. Tak tomu bylo, je a vždycky bude. Bonusy a trailery jsou hezká a někdy i zajímavá věc, ale ruku na srdce – kolikrát se na ně člověk podívá? Jednou, dvakrát? A na tom nic nezmění ani způsob jejich prezentace.

To samé platí o online spojení přehrávačů se světem a vzájemné komunikaci diváků. Může to být zábava, ale komfortu práce s osobním počítačem se to nevyrovná a se zážitkem ze sledování kvalitního filmu to pak už nelze srovnávat vůbec.

Závěr je tedy zatím jasný: jakákoliv přidaná hodnota se sice počítá, ale nebylo by rozumné podřizovat tomu výběr Blu-ray přehrávače. I ten nejobyčejnější loňský model s podporou „pouze“ profilu 1.0 totiž dokáže přehrát samotný film stejně dobře, jako nejčerstvější novinka na trhu.Důležitým kritériem při výběru přehrávače by měla být například možnost dekódování nových HD zvukových formátů Dolby TrueHD a DTS-HD Master Audio, ta totiž není ve specifikaci žádného z Blu-ray profilů zahrnuta.

Zbytek jsou jen nepodstatné třešničky na dortu.

(Článek původně vyšel 29. května 2008 v HD příloze časopisu Stereo & Video 6/2008, zde zveřejněno se souhlasem redakce.)