Flash Gordon (recenze Blu-ray)

Nechat napsat scénář o hrdinném quarterbackovi s nafoukanou blond hřívou, který se omylem vydá na cizí planetu osídlenou zlatými cetkami ověnčenými maškarami, holohlavým totalitářem a jeho nadrženou dcerou, aby zde každému předvedl, jak se hraje americký fotbal a co znamená slovo „svoboda“, to chce odvahu.

A ještě větší odvahu chce poslat něco takového do výroby s víc jak pětadvacetimilionovým rozpočtem (na osmdesátá léta kacířská suma), prakticky neznámým obsazením a s vědomím, že proti vám jde první pokračování báchorky z Předaleké galaxie (pozn. Impérium vrací úder).

Zkrátka a dobře, producent Dino De Laurentiis je člověk, jemuž nechybí odvaha experimentovat a dávat všanc nejen velký obnos zelených bankovek, nýbrž i svoji pověst. A v čase premiéry Flashe Gordona šlo obojí směrem k toaletní míse. Jenže jak se říká: Jen čas ukáže, co je břečka a co nestárnoucí klasika.

A Flash Gordon má k první kategorii překvapivě dost daleko, a to i přesto, že si v průběhu let vypracoval poměrně výrazný kultovní status především bizarností celé své vesmírné polízanice, jež se měla zcela vážně pokusit vypálit Georgu Lucasovi rybník, anebo alespoň ruku v ruce s ním vydělat hromadu peněz a nastartovat konkurenční ságu.

Bez světelných mečů, vesmírné Síly, zato s velmi těsnými a odvážnými kostýmy (výstřih Ornelly Muti je odzbrojující), magickými prsteny, soundtrackem od nadčasových Queen a humorem, jenž se dá nejlépe vystihnout exemplárními hláškami typu „budu se s ní množit, abych svými potomky osídlil Zemi“ nebo „ještě ji nezničím… rád si hraji“*.

Flash Gordon působí vedle Lucasovy vesmírné anabáze jako velmi dobrá parodie, o to hrůzněji zní ovšem zvěsti, že sám De Laurentiis až do poslední chvíle tlačil na režiséra Hodgese, aby Gordonovu pravičáckou misi za likvidací jednoho totalitního systému pojal s vážnou tváří.

Hodges ale dobře věděl, že příběh nedává až na studenou válkou ovlivněné poselství valný smysl, postavy se chovají jako pětileté děti a herecký ansámbl připomíná s výjimkou prověřeného Maxe von Sydowa jen dobře rostoucí lesní školku, a pokusil se z potenciálního průšvihu vybruslit jediným možným způsobem – nadsázkou a humorem.

A v obojím uspěl, když se mu povedlo četnou improvizací docílit uvolněné atmosféry, skvělým komediálním timingem zase naservírovat nestandardní vizuální frky (Flashův souboj s Mingovými vojáky-fotbalisty) a zároveň do filmu vnést jak anti-komunistické (výraznými barvami zesměšněný fetišismus strohých sovětských uniforem), tak kinematografické fóry (trpaslík jménem Fellini, otazník ironizující závěrečné The End), které dokáží spolu s přestřelenou stylizací řádně počechrat nejednu bránici.

Je svým způsobem fascinující zamyslet se, co by se dělo, kdyby Lucas získal práva ke zfilmování jako první. Byl by Flash až takto politicky vyhraněný? Dovolil by si Lucas podobně odvážnou stylizaci odkazující až na původní komiksové stripy? Nosil by Brian Blessed v jiném filmu kožené slipy a Timothy Dalton zas zelené punčocháče? Složil by Freddie Mercury jinou nestárnoucí píseň? Dočkali bychom se vůbec někdy Hvězdných válek? A co na to Jan Tleskač?

Inu… Nejlepší odpovědí bude snad jen: „Flash… Á-áááááááááá!“

Technické provedení

U katalogových titulů jsme sice zvyklí na velká zvěrstva, ale v případě Flashe se žádná velká pohroma nekoná. Blonďatý spasitel naopak nikdy nevypadal lépe.

Přepis pochází z masteru, který vznikl před pěti lety pro „stříbrnou výroční edici“ a většina úprav je k dobru věci. Obraz s VC-1 kodekem a bitratem průměrně přes 20 Mbps si po celou dobu zachovává pro Gordona charakteristickou, kýčovitou paletu barev (starý dobrý, výrazně přesaturovaný Technicolor), sytost černé je na podobně starý film úctyhodná a ke slévání odstínů šedé dochází jen minimálně. Zdaleka největší pochvalu si ovšem zaslouží prvotřídní kontrast.

Najdou se ale i drobné mušky. Jmenovitě plochost obrazu při využití zadní projekce, silnější šum v některých tmavších scénách, barevné šmouhy v prvních deseti minutách, anebo aplikace nepopulárního DNR, jehož důsledkem je sice maximální odstranění zrna, avšak za cenu ztráty detailů v obličejích (nečekaně přirozené pleťovky), které jsou místy vyhlazené po vzoru voskových figurín.

Extrémních případů je nicméně minimum a většinou se podařilo najít kompromis, jenž filmu svědčí. Využití Edge Enhancement je poté takřka nulové a na menších úhlopříčkách i těžko postřehnutelné.

Nově namixované DTS-HD Master Audio 5.1 (jinou než anglickou stopu disk neobsahuje) oproti tomu postřehne každý, neboť soundtrack od legendárních Queen vyhrává skrze všechny kanály takřka nepřetržitě, dodává většině scén několikanásobně větší feeling epického nářezu, než jak by tomu bylo bez něj, a velmi často přehlušuje zvukové efekty, jichž je díky Mercuryho hudbě snad o polovinu méně, než by bylo jinak potřeba.

Samotné efekty se ale také drží na vysoké úrovni, a samy o sobě obstojí i v konkurenci Lucasových Hvězdných válek. Jsou čisté (platí i pro dialogy), adekvátně hlasité a takřka vždy zní odlišně. Což nebývá pravidlem ani u moderních titulů.

Zdaleka největší výtkou tak zůstává jen výrazný důraz na central a přední reproduktory obecně. Minimálně závěrečná rubanice by si totiž zasloužila hromové burácení ze všech kanálů, aby člověk získal pocit, že mu všechny ty laserové paprsky a nablblé hlášky létají jen několik centimetrů od hlavy.

Bonusy

Ačkoliv se britské Blu-ray vydání honosí přídomkem 30th Anniversary Edition, nikterak úchvatnou nabídku bonusů nenabízí. A to ani přes to, že v rámci příprav předchozích DVD edic vzniklo hned několik dokumentů, audiokomentářů a rozhovorů nejen s herci a filmovým štábem, ale i známým komiksovým autorem Alexem Rossem.

Na ostrovní Blu-ray se dostal jen chabý zlomek v podobě dvouminutového interview (působí spíš jako pozvánka k filmu) a audiokomentáře Mikea Hodgese, na němž je v průběhu filmu citelně znát, že není nejmladší (vypadávají mu jména, zbrkle přechází mezi tématy), ale jelikož dovede být vtipný a má v rukávu spoustu historek, není problém mu pár zákysů odpustit.

Dozvíte se například, že představitele Flashe našla Laurentiisova tchyně při sledování televize, že se Hodgesovi kvůli niterným zkušenostem s trikovými filmy do natáčení ani trochu nechtělo a přesvědčili ho až vlastní děti, že pro něj bylo největším úkolem pokusit se film vyvážit tak, aby byl spíš legrační a ne vyloženě směšný, a také, že být po jeho, skládali by hudbu k filmu nikoliv Queen, ale neméně známí Pink Floyd.

Z hlediska informací tedy případný majitel zase o tolik nepřijde, a navíc je součástí solidně vyhlížejícího steelbooku i kompletní soundtrack (u DVD nebyl). Zamrzí jen absence prvního dílu původního seriálu z třicátých let, jenž je k mání na americkém vydání, které naštěstí není regionálně blokované, a tudíž si ho lze přehrát i na českých přehrávačích.

Vzhledem k přívětivým cenám by fanoušci quarterbacka New York Jets neměli moc dlouho otálet.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »

Související články

• Flash Gordon - zachránce Blu-ray vesmíru