Téma: Zákulisí 4DX projekce, aneb kdo za tím stojí

Od 23. května si můžete nechat na pražském Smíchově protřepat ledviny od nového 4DX sálu zdejšího Cinema City, a podle prvních ohlasů se zdá, že nepůjde v budoucnu o jedinou českou lokaci, která s vámi bude během akčních scén házet ze strany na stranu, stříkat vám vodu do obličeje a projíždět zrak stroboskopem.

Odkud ale tahle kinařská vymoženost pochází, kdo operuje s filmy, které se do 4DX převádí, a jak to vlastně funguje v zákulisí kina, které rozhoduje o tom, jestli v květinové zahradě dostanete do nosu vůni pomněnek nebo omylem puch spálené gumy. Na to se dnes podíváme.

Trocha historie

4DX je ve své kombinaci světel, laserů, všemožných stříkadel, větráků a hýbajících se sedadel natolik úchylná kombinace, že ji prostě musely vymyslet ty nejšílenější mozky na planetě. A jak víme od chvíle, co jsme spatřili Neon Genesis Evangelion a přečetli pár manga komiksů, největší šílenci jsou z Asie.

V tomto případě z Koreje, kde se první 4DX kino otevřelo již před 4 roky v Soulu. Z atrakce se stal podle očekávání hit, takže už o pár měsíců později začala rozmanitá expanze, která před rokem zahrnovala země jako Rusko, Brazílii, Peru, Čínu, Thajsko, Izrael a Mexiko. Solidní rozsah národností, co říkáte? Ale podle řeči čísel rozmanitost přináší růže, neboť rozšiřování 4DX sálů přineslo obří nárůst návštěvnosti. Jen předloni navštívilo 4DX sály po celém světě přes 160 milionů diváků, dnes je tento počet ještě několikanásobně větší.

A komerční úspěch přilákal Evropu i Spojené státy, kde nyní dochází k adopci technologie doslova raketovým tempem. Vemte si jen starý kontinent. Od chvíle, co se s Korejci dohodlo izraelské Cinema City, dostalo se 4DX do Maďarska, k nám a zároveň i do Polska. A tím to podle majitelů společnosti ani zdaleka nekončí. A co teprve, pokud se k podobnému kroku rozhoupe konkurence. Zkrátka a dobře, na 4DX si asi budeme muset zvyknout, protože diváky láká po delší době něco nového a zjevně jsou ochotni si i solidně připlatit.

Film na horské dráze

Kdo už 4DX ozkoušel, ví, že zážitek z projekce je jako dvouhodinová jízda na Matějské. Jen s tím rozdílem, že tam vám nikdo nestříká vzduch od uší, nerozprašuje vonné esence a povětšinou víte, na jaký pohyb vozíku se máte připravit.

4DX ale dovede být plné překvapení, neboť dokáže na každou projekci kombinovat jiné funkce a tím pádem přinést i jiný zážitek. Zatímco u závodních scén se nakláníte jako když jste jako malí seděli v arkádové herně a hráli si na Laudu či Schumachera, u Muže z oceli pocítíte každý úder, který hrdina schytá. To znamená cukání, předklánění, zaklánění… člověk aby začal uvažovat o zrušení hodin taekwonda, protože ze sálu odejde potlučenější než od kluka s černým pásem.

4DX v základu tvoří tři faktory – efekty prostředí, pohyby sedaček a film (ve 2D nebo 3D). Na posledním zmíněném mnoho nezměníte, první dva faktory se ale dají různě nastavit. Sedačky se kupříkladu nemusí hýbat jen do extrémů, ale mohou jen lehce vibrovat, dávat rány do zad či lechtat nohy. Jejich zadní postřikovače, na které si mnozí diváci stěžují, protože jim není příjemné dostávat ránu „za uši“, se dají v případě žádostí vypnout. A možnosti světel, fukarů a vonných rozprašovačů jsou rovněž variabilní. Větráky kromě simulace větru zvládnou na sál uvalit i mlhu, rozprašovače, jejichž zdroje jsou umístěny pod sálem, pak nabízí až tisíce vůní, jež se dají snadno obměňovat (aktuální složení je střelný prach, spálená duše, káva, lesní plody, růže, květiny, bílá gardénie, vůně oceánu), a kromě čtyřikrát destilované vody by měly zvládnout i bubliny.

Promítač nám nepustil vodu, blbec

Všichni to známe. Když jdeme do kina, máme nějaká očekávání a pokud je projekce nesplní, odcházíme s pocitem, že zase šetřili na nesprávném místě. To samé platí u 4DX, kde si mnozí z návštěvníků již postěžovali, že vůně bylo málo, vody taky, ale hlavně že se sedačka pořád klepala.

Kdo za to může? V tomto případě je v tom český promítač zcela nevinně. Když se totiž hollywoodský film dokončí, nepošle se k nám, nýbrž za šikmoočky do Koreje, kteří mají několik dní (většinou týden), aby vše nakombinovali k maximálnímu zážitku. Je tedy na nich, co se nakonec do finálního efektového kódu dostane a co vy v kině ucítíte.

Namixovaná kombinace se pak pošle zpět do USA, kde projde schválením štábu (někdy prý tvůrci i rádi intenzivně spolupracují) a voilá, vše je připraveno promítat. Kino však není bez pravomocí. Pokud se na určitý efekt rojí nespokojenosti a jiný je naopak vítán, dají se poznámky diváků snadno přeposlat a elementy jsou pak upraveny na míru. Někde se tak může stát, že sál bude víc vonět, zatímco o pár kilometrů dál v jiném státě budou hrát hlavní roli sedačky a vzduchové poryvy. Což je rozhodně příjemné zjištění. Standardně však platí, že film využívá jen ty elementy, které se pro film hodí. To znamená, že podpaží Vina Diesela nikdy nebude vonět jako jarní zahrada, spálené gumy jako čerstvě umletá Arabica a ve slunném dni nezačne hromadný postřik popcornožravého osazenstva. Fair enough.

Promítač jde na svačinu?

Pokud veškerou práci odvedou Korejci, co zbývá na české promítače. Více času na sváču a cigárko u popelnic? Ne tak docela. Promítací kabina se při zařizování 4DX vždy malinko víc zaplní, protože kromě standardního projektoru do místnosti přibude i několik obřích počítačů, které fungují na principu zpětné vazby.

To znamená, že když v sále něco přestane fungovat, promítač to okamžitě vidí na monitoru a je v případě pouhé softwarové chyby schopen okamžitě zasáhnout. Na novinářské projekci jsme to viděli na vlastní oči, když se kolegům zasekly tři sedačky. Oprava zabrala pouhých 20 vteřin.

Pravdou ale je, že největší práce visí na Korejcích. Ti dají dohromady veškeré efekty a pak jen pošlou malý soubor (má několik kB) přes e-mail. Promítač soubor stáhne, nahraje do počítače, a pak jen sladí stažený film ze serveru s korejským souborem efektů. Následně stačí film na otestování jednou pustit (dělá se to vždy ráno před první projekcí), zkontrolovat zásoby vůní a funkčnost přístrojů a může se jít na věc.

Takže pokud máte chuť, čas a přebytečné tři stovky, jděte si 4DX vyzkoušet. My popravdě stále čekáme hlavně na Muže z oceli (v kině bychom ale měli potkat i Podfukáře, Univerzitu pro příšerky, Osamělého jezdce, Wolverina, Šmouly nebo RED2), ale ohlasy na Rychle a zběsile 6 jsou nadmíru pozitivní. Ano, je to atrakce. Ale když ono bylo letos na Matějské vážně hodně hnusně.