Transformers 3 (Blu-ray recenze)

Jedno si řekněme rovnou: Michael Bay nikdy netočil, netočí a pravděpodobně ani nikdy nebude točit chytré filmy. Sem tam se mu sice podaří narazit na scénář, jenž alespoň zdánlivě připomíná práci vystudovaného scenáristy a má tudíž strukturu, netrpí logickýmí dírami o rozměru Bagdádu a manipuluje s něčím, co by se dalo nazvat postavami. Většinou mu však stačí náčrt děje napsaný na rozpitém ubrousku v restauraci, na jehož základě se dá vystavět 100 minut akčních scén, v nichž hrdinové pobíhají z místa na místo, pateticky na sebe pořvávají a na závěr odjedou s modelkou za zády do západu slunce. Bayovi jsou ukradené tradiční filmařské propriety, hlavně když to hodně bouchá a je to zatraceně sexy. Jako ve třetích Transformerech.

Těžko najít lepší příklad Bayova manýrismu a totálního nezájmu točit filmy s mozkem než právě závěrečnou část trilogie o přerostlých plecháčích, co si tak rádi dávají na budku uprostřed amerických velkoměst. Zatímco dvojka byla nesmyslně poslepovaná kvůli tehdejší stávce scenáristů a silou vůle zvládala podat alespoň pár jasně daných motivů, trojka na všechno peče.

Ano, je tu náznak konspirace, přistání robotů na Měsíci a zcela mimo mísu implementovaná kritika (nebo spíš zesměšnění) nadnárodních korporací. Ale nenechte se vysmát. Tohle nejsou věci, které by Baye kdovíjak zajímaly. Prostě je dostal vepsané ve scénáři, rutinně je odtočil (a celou první hodinu je to taky děsná nuda) a už se hrnul, aby mohl rozpoutat největší pozemskou apokalypsu ode Dne nezávislosti a donutil tak stádo věrných fanoušků pustit si trochu tělních tekutin do kalhot. Protože jestli mu opravdu něco jde, pak je to velkolepá destrukce.

TIP: Přečtěte si Blu-ray recenzi prvního a druhého dílu!

Už u prvního dílu jsme slintali nad tím, jak Bay dokáže za rozumný peníz (rozpočet okolo pouhých 150 milionů, s nimiž si většina režisérů ani neupšoukne) vyrobit jeden „eye-candy“ záběr za druhým a doslova si vychutnávat práci s trikovými záběry a implementací digitálních robotů do reálného prostředí. Když se Optimus rval v městských troskách s Megatronem, zachraňoval Shiu z padajících mrakodrapů a likvidoval transformované bagry ve zpomalených záběrech, film zkrátka vypadal zhruba osmkrát dráž, než na kolik byste ho tipovali.

A ačkoliv dvojka na velkoleposti podstatně přidala (víc explozí, robotů, všeho), třetí díl jde i díky několikanásobně nabobtnalému rozpočtu ještě o kus dál, když si dovoluje startovat krátkou, leč opravdu mohutnou bitvou na Cybertronu a posléze do akčních scén přidávat v podstatě cokoliv co Baye a spol. napadlo.

Nechybí mateřské lodě, mimozemské stíhačky, Decepticoni roztroušení po celém světě, přičemž jeden vlastní půlkilometrová chapadla, paragáni, hned trio velkých záporáků… prostě všechno, co si představíte pod frází „velkolepá bitevní vřava, z níž se puberťákům zastaví srdce a postarším, kteří rádi na dvě hodiny vypnou, jakbysmet."

Je toho dokonce tolik, že se i samotný Bay přestává ve výsledném filmu orientovat a snad poprvé v kariéře se dopouští obřích logických a střihových lapsů přímo v akčních scénách. V jednu chvíli se Autoboti dobívají do zdevastovaného města, aby vzápětí skončili bez jakéhokoliv předchozího boje v zajetí. Nálet Decepticonů na zemi se provede v podstatě třemi velkými stmívačkami, po nichž je většina obyvatel Chicaga na kusy. A robotů sem tam přibývá a sem tam zase ubývá.

Je to zkrátka jeden obrovský, nelogický a povětšinou silně digitální (byť samozřejmě vyšperkovaný) maglajz, v jehož centru se jako třešinka na dortu pohybuje hned několik jednotek mariňáků, uvřískaných ex-teenagerů a jedna platinová modelka, která se sice projede po stěně bortícího se mrakodrapu, proběhne bitevním polem, ale přesto má dokonale vyfoukané vlasy a sáčko bílé jako od Perwollu.

Maglajz, jenž se dá velmi snadno odstřelit jako nesoudržná akční šílenost, která soudnému publiku roztaví mozek a následně ho použije jako omáčku na fondue. Nicméně komu se líbila dvojka (a já vím, že vás je docela dost) a nehledá v Bayových filmech nic víc než dvě a půl hodiny dlouhou přehlídku efektních záběrů za doprovodu epické hudební masáže (tentokrát vypůjčené přímo z Počátku), má velkou šanci, že se bude obstojně bavit i tentokrát.

Technické provedení

Obzvlášť, když to těm cybertronským plechům na Blu-ray tak sluší. Předchozí dva díly do jisté míry ustanovily, co považujeme u hraných filmů za referenční materiál, a závěrečná část trilogie pokračuje v tradici perfektních přepisů.

Bay svůj poslední opus natáčel zároveň na digitál (všechny akční scény) i celuloid (dialogovky), avšak dokázal si pohlídat, abyste rozdíl mezi využitou technikou nepostřehli. Tedy skoro. Bystřejší oči snadno postřehnou, že některé scény točené na surovinu mají zvýšený poměr zrna, zatímco digitální kompozice mají přes sebe jen velmi slabou, při sledování z větší vzdálenosti téměř nepostřehnutelnou vrstvu.

Tím však jakýkoliv výčet negativ (a to ještě sakra malicherných) končí, neboť vše ostatní je v případě Transformerů na jedničku s pěti podtrženími a osmi hvězdičkami.

Asi nejúchvatnější je prostorovost, která díky Bayovu způsobu točení vůbec nepotřebuje 3D k tomu, abyste si užili hloubku prostoru. Když v úvodu odlétá Sentinelova loď ze Cybertronu, nebo když si dává Optimus v závěrečné rubanici dostaveníčko se Shockwavem, pohltí vás vizuál způsobem, z něhož se skutečně tají dech.

V úchvatnosti vizuálu mají samozřejmě prsty i další atributy. Ale ať už jde o ostrost a z něj plynoucí drobnokresbu, kontrast, sytost černé, stínokresbu či barevné tónování (pro Baye typické naoranžovělé tělovky, dokonale saturované karoserie…), nikde nelze najít sebemenší chybičku.

TIP: Další desítky FullHD screenshotů v PNG a podrobné technické info o videu a zvuku najdete na našem Blu-ray profilu

A chválu si dle očekávání zaslouží i fantastický zvukový mix, jenž atakuje Blu-ray v nabušeném Dolby TrueHD 7.1. Co to znamená v praxi? Jednoduše to, že jakmile se před vámi rozevře jakákoliv řež, zažijete na devadesát devět procent audio variantu orgasmu.

Sice jsem moc nepochopil, proč je hudba – stejně jako v kině – po celý film upozaděná (dokonce i když se zdá, že by měla být v dané scéně nejsilnější a podtrhovat ji), avšak co se týče dynamického rozsahu a rozvržení do jednotlivých kanálů, je robotí track jednoduše neprůstřelný.

Příkladem (opětovně) budiž právě bitva o Cybertron, která je dokonalou ukázkou toho, jak má zvukový mix na „Blučku“ vypadat. Dokonale čistý voiceover vypráví příběh, skrze všechny kanály útočí jeden zvukový efekt za druhým (odlétávající nábojnice nemají chybu) a do toho všeho buší subwoofer, jemuž jde soundtrack doslova na ruku.

A jelikož ani v dabingu (na dnešní poměry docela solidním) nejde o žádnou prohru, nelze třetí Transformers jako demo disk nedoporučit. Pokud si totiž zrovna tuhle placku vložíte do poličky, máte jistotu, že kdokoliv v době přehrávání půjde kolem, bude mít čelist ještě hodně dlouho hledat na podlaze.

Bonusy

Edice, k níž budou přibalena i kvanta bonusů, nás čeká až 22. února. Současné vydání tudíž neobsahuje kromě samotného filmu nic. Ani trailer. Pokud tedy dovedete čekat a samotný biják vám nestačí, určitě se vyplatí čtyři měsíce počkat. Ostatně je fakt, že Optimus a spol. vám nikam neujedou.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »